Mnoho lidí trpí alergií na zvířecí srst. Týká se to bohužel i těch, kteří mají zvířata skutečně rádi a chtěli by nějakého domácího mazlíčka. Těmto je většinou doporučováno, aby se poohlédli po nějaké variantě bez srsti, u psů například čínského či peruánského naháče, u koček zase sphinx. Tato plemena nemají žádnou srst a neměla by tedy způsobovat alergické reakce. Zdálo by se tedy, že problém je vyřešen. Ukazuje se však, že situace není tak jednoduchá.

Záleží totiž na tom, na co konkrétně je daný člověk alergický, na jakou látku nebo komponent. Ukazuje se totiž, že většina těchto alergenů se vyskytuje nejen v srsti, ale také v kůži zvířete. A podobně jako my se zbavujeme staré kůže, platí to i u zvířat. Ukazuje se tedy, že ani zvíře bez srsti nemusí být tím správným řešením.

Další možností jsou pak plemena, která nelínají. I těch existuje velké množství, především pak u psů. I ta mohou pomoci s alergií, neboť po nich nezůstávají nikde chlupy. Bohužel, i zde dochází k loupání a odpadávání odumřelé kůže, takže ani toto řešení není stoprocentní.

Co tedy můžeme dělat? Jak poznáme, které plemeno je pro nás to pravé? Asi nejlepší je osobní návštěva, zajít k někomu, kdo ono zvíře chová, nějakou dobu, ideálně alespoň pár hodin, tam pobýt a sledovat, jaké to má na nás následky. Jen musíme pamatovat na to, že i když se nám třeba „jen“ ucpe nos, pamatujme, že jsme byli alergenu vystaveni jen relativně krátce. Co se stane, až budeme v jeho přítomnosti celý den?

Ideální také je celou věc zkonzultovat se svým lékařem a případně poprosit o léky či úpravu dávkování, pokud nějaké berete. Ano, touha mít domácího mazlíčka může být sice velká, avšak neměli bychom zapomínat, že naše zdraví by mělo být přednější. Zejména tehdy, pokud se jedná o dítě. Protože dávat potom zvíře pryč by bylo stresující pro všechny zúčastněné.